Onkogyn.cz | Očkování proti HPV

0
Onkogyn.cz > HPV infekce (Pro lékaře) > Očkování proti HPV infekci

Nejnovější a nejspolehlivější metodou ochrany proti HPV infekci je očkování. Po očkování dojde k rozvoji typově specifické humorální imunity zaměřené proti genotypům viru obsaženým ve vakcíně. Aktuálně používané vakcíny jsou určené k profylaxi a nevykazují terapeutický efekt. Obsahují viru podobné částice (VLP) – prázdné obaly virů, tvořené hlavním kapsidovým proteinem L1, který je nositel všech důležitých imunitních epitopů. Vakcíny neobsahují virovou DNA, která je nutná pro rozvoj infekce, jsou neinfekční a nemohou způsobit onemocnění.

Vakcíny působí na hlavní onkogenní genotypy HPV – HPV 16 a HPV 18, které jsou  příčinou asi 70 % případů karcinomu děložního hrdla. Po intramuskulárním podání vakcín dojde po dokončení očkovacího schématu ve více než 98% k sérokonverzi (tím je dosaženo účinnosti vakcíny). Protekce u plně očkované pacientky je tedy proti obsaženým genotypům HPV absolutní, efektivita vakcinace však u takové pacientky může být snížena v důsledku přítomnosti HPV infekce akvírované před nebo v průběhu vakcinace.

Ve studiích byla zjištěna u obou vakcín i tzv. cross protekce – zkřížená ochrana proti dalším fylogeneticky příbuzným high risk genotypům HPV. Data ze studie PATRICIA publikovaná v roce 2009 ukazují, že statisticky signifikantnější úrovně dosahuje cross protekce u bivalentní vakcíny (Cervarix). Proti genotypům HPV 31 a HPV 45 je ochrana dokonce 100%. Díky zkřížené ochraně může být zvýšen protektivní účinek vakcíny až o 13 %. V souhrnu tedy může být vakcinace  prevencí asi 83 % případů karcinomů děložního hrdla. Zásadního významu nabývá cross protekce v prevenci obtížně diagnostikovatelných adenokarcinomů děložního hrdla, jejichž rozvoj je u nás spojen pouze s infekcí genotypy HPV 16, HPV 18 a HPV 45.

Očkování snižuje i riziko dalších onemocnění vyvolaných HR HPV infekcí – některých případů karcinomu vaginy, vulvy, anu, orofaryngu a penisu a riziko rozvoje všech stupňů dysplastických změn dolního genitálního traktu.

Vakcíny jsou velmi bezpečné a rizika jejich podání jsou minimální. Očkování všech dávek vakcíny intramuskulárních injekcí provádějí praktičtí lékaři pro děti a dorost a gynekologové. Nejlepších výsledků je dosaženo u žen a dívek, které se ještě s HPV infekcí nikdy nesetkaly (tzv. HPV “naivní” ženy). Proto je očkování pro dívky mezi 13 – 14 lety hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Současně je v kategorii velmi mladých dívek do 14 let dosahováno nejvyšších hladin protektivních protilátek. Díky tomu je u dívek ve věku 9 – 14 let dostačující podání 2 dávek, zatímco u dívek a žen starších je třeba podání 3 dávek vakcíny.

Přirozená infekce vede díky odlišnému mechanismu rozvoje i omezenému kontaktu s imunitním systémem v relativně nízkém procentu k sérokonverzi. Hladiny takto indukovaných protilátek jsou oproti hladinám u očkovaných minimálně o jeden řád nižší a nevedou k dlouhodobé protekci proti opakované infekci identickým genotypem. Ve vyšším věku (u žen nad 30 let) lze přirozenou infekcí indukované protilátky diagnostikovat u méně než 10 % žen. Oproti tomu k téměř 100 % sérokonverzi i tvorbě vysokých hladin protilátek dochází po vakcinaci bez ohledu na věk.

I přestože hladina protilátek po očkování nezůstává u většiny vakcinovaných dostatečně vysoká (po vakcinaci kvadrivalentní vakcínou Silgard byl v průběhu sledování  publikován pokles protilátek proti HPV 18 až u 30% očkovaných) k signifikantnímu prolomení ochrany dosud nedošlo. Není proto jasné kdy, případně zda-li vůbec, bude nutná revakcinace. Nejasný je také význam buněčné paměti při ochraně proti HPV. Aktuální práce německých autorů však poukazují na význam stabilně vysoké hladiny protilátek v séru a cervikovaginálním sekretu nutné k zábraně infekce. Vycházejí z poznatků o rychlosti průniku HPV viru mikrotraumatem k bazálním buňkám epitelu, která je asi 15 – 20 min. K vytvoření dostatečné hladiny protilátek z paměťových B buněk tak není dostatek času.